Menu

Primary links

Exkluzivní nabídky:

top kasína
1.
  •    48
  •    Playtech
  •    až 25,000 Kč
2.



  • Díky exkluzivní spolupráci s hernami garantujeme nejlepší bonusové nabídky v České republice a na Slovensku pro hráče z našeho webu. Nezapomeňte – registrovat se a hrát u heren přes náš web se opravdu vyplatí.

    Váš tým Sazej.com

  •    50+ her
  •    SkillOnNet
  •    100% až do €100, 15 spinů
3.
  •    150+
  •    SkillOnNet
  •    100% až do €100
4.
  •    NetEnt, Skill On Net, Microgaming
  •    až €450 + 310 spinů
5.
  •    19
  •    Amaya, NetEnt, Microgaming
  •    100% až do €100 + 25 spinů
warning: Illegal offset type in isset or empty in /home1/innomax/public_html/includes/common.inc on line 912.

Psychologie hráče

Jaké psychické vlastnosti by měl mít ten, kdo chce hrát, a jaké by mít neměl? Při jakých stálých psychických vlastnostech, momentálním duševním rozpoložení i aktuálních duševních problémech mu nejvíce hrozí, že se dostane do problémů či do závislosti na hraní? Právě tématem psychologie hráče se zabývá tento článek.

Nejde jen o okamžitou psychickou dispozici, náladu a stav mysli, ve kterém zasedáme ke kartám, automatu nebo ruletě. Nutné jsou obecné základní psychické vlastnosti, jako například pevná vůle, vytrvalost, systematičnost, nepřehnaný sklon k riskování. A pokud nejsou vrozené, dají se do jisté míry vytrénovat. Lze na sobě určitě pracovat v mnoha směrech, jak v oblasti soustředění, získávání a udržování klidu, tak také v trénování pevné vůle, umění "poručit si".

To by ale pořád samo o sobě bylo k ničemu, pokud nejsou pod kontrolou další věci - tentokrát z oblasti sociální psychologie: vztahy partnerské, rodinné, pracovní a další. Pokud má hráč všude chaos, nevyřešené problémy, narůstající úkoly i třeba dluhy -  hraje, řekněme, v té nejhorší psychické pohodě, nejen že potom prohrává a dostane se do ekonomických problémů - ještě navíc se jeho osobnost může zvrtnout a může nabýt rysů psychopatologie.

Pokud má někdo vysloveně slabou vůli, není schopen se zvednout v běžném životě od jednoho piva nebo odpoutat se od sledování podprůměrného filmu, jak se to potom může podařit ve fascinující atmosféře herny a v běhu strhující hry? Bude velmi těžké, nebo spíše nemožné zvednout se včas od automatu nebo karet.

Jaká je ideální psychologie hráče? Je vyrovnaný, srovnaný sám se sebou i se svým okolím, bez vnitřních problémů, které by s ním cloumaly i bez hraní. S nenahromaděnými problémy všeho druhu - od sociálních vazeb po ekonomické a psychopatologické těžkosti. Měl by být dobrý herec, umět se ovládat, předvídat svůj duševní stav a kontrolovat řeč svého těla.

Jdeme hrát opravdu kvůli hře?

Pokud si odpovíte na tuto otázku záporně, může tady být problém psychického rázu. Ke hraní by nikdo neměl usedat při náhle a krátkodobě zhoršeném duševním rozpoložení. Existují různé dotazníky, kvízy, soubory otázek, které by si měl zodpovědět každý, kdo se chystá jít hrát.
Jdete hrát ne pro samotnou hru, ale abyste něčemu unikli? Chystáte se hrát ve výrazně horším psychickém naladění, než je obvyklé? Pokud zní odpověď v obou případech "ano", opravdu není vhodný čas na hru. Takové otázky by si měl člověk pak nejlépe zautomatizovat a ty nejdůležitější si zodpovědět, když se blíží k herně. A hlavně když cítí, že tam ani tak nějak jít nechce, směřuje tam mimovolně, automaticky, něco ho tam přitahuje. Ještě rychlejší, jednodušší a nebezpečnější únik v takovéto psychické situaci (místo efektivního řešení konkrétního problému) je kliknutí na stránku online hazardu.

Otestujte se

Odpovídat si musíte maximálně pravdivě, neupřímné odpovědi nijak nepomohou vaší "samodiagnostice". Špatné odpovědi na otázku "proč jdu hrát?" jsou  typu "je mi nanic, proto se jdu pokusit zvednou si náladu, jsem v krizi, nemohu se soustředit (proto jdu zcela paradoxně hrát - velmi riskantní varianta)". Nebo "hru zkusím jako první (anebo poslední) možnost, jak získat akutně postřebnou sumu peněz". Také špatně. Zkrátka špatně je všechno, kdy hru vyhledáváme jen jako únik nebo zástupnou činnost, tedy zástupné řešení problému vyžadujícího řešení zcela odlišné. 
V pořádku bude, pokud si odpovíte třeba nějak takto: "Jdu hrát, abych si zahrál, uvolnil se, zkusil vyhrát (neboli: jsem v dobré náladě, tak abych ji prohloubil, příjemně zakončil příjemný den). Jdu hrát, abych zkusil vyhrát a mám jasně stanovenou nejvyšší ztrátu a nejnižší výhru, po kterých se bez pardonu zvednu od stolu."

Co se může stát

Co se může stát, pokud jdeme hrát a absolutně nemáme psychiku pod kontrolou? Třeba: propadneme závislosti, přijdeme o peníze, dostaneme se do bludného kruhu psychických problémů. Může to začít tím, že ztratíme sebejistotu a končit jednou z mnoha závažnějších psychopatologických diagnóz.

Trénujte mysl

Soustředění se dá vytrénovat a průběžně si nacvičit, jak se "na povel" nerozptylovat a opravdu se soustředit. Jsou různé cviky, pomůcky a hry, které nám třeba prozradí, jak se soustředíme, nebo nikoliv, zda jsme rozptýlení do několika směrů, jestli naše mysl těká a myšlenky se tříští, jakou má úroveň naše okamžitá pozornost, jak hbitě vyhodnocujeme nastálé situace a zda jsme například efektivně schopni určovat krátkodobou strategii do budoucna. Různé publikace najdeme v knihovnách v sekci "psychologie".

Nonverbální komunikace

Další věc je už o chování - je to behaviorální stránka věci, která je při hře přímo veledůležitá. Jak známo, nejvíce nás prozradí mimoslovní, nonverbální komunikace. Nejvíce o sobě velmi často prozradíme ne slovy (a skutky), ale přešlapováním, křížením nohou, ošíváním se, mrkáním, saháním si na nos nebo bradu, hraním si s vlasy nebo oděvem (taháním se za kravatu, žmouláním pásku nebo knoflíku), mimovolným natáčením těla a obličeje k protějšku, nebo od něj. Ale i sezením na kraji židle, překřižováním rukou na prsou, schováváním dlaní. To všechno člověku, který má nějaké znalosti psychologie hráče, může leccos prozradit.

Dále je důležitá vždy zvládnutá mimika - člověk může mít na jedné straně strnulou masku, příslovečnou pokerovou tvář nebo uvolněný výraz. Na druhém pólu stojí potom živá mimika, těkání očima, kousání se do rtů, cukání koutky úst, zvedání obočí.
To rozhodně o stabilním duševním stavu nesvědčí a vašemu obrazu hráče to vůbec nepomůže.

Také celkové pohyby by měly být klidné a plynulé, nikoliv trhané, jakoby bezúčelné a zmatené. Měli bychom se naučit komplexně své projevy kontrolovat; neměli bychom ničím dát najevo, že nevíme, co dělat, nejsme si jisti, jak se rozhodnout a že měníme rozhodnutí. Tělo a výraz nás nesmí zradit a dát tak protivníkovi výhodu, aby v nás lehce četl. Četl naše rozpoložení, naše uvažování, a tedy to, jak na tom jsme a co pravděpodobně uděláme. Platí, že musíme nejdříve znát sebe, svůj psychický stav a jeho verbální a nonverbální projevy, abychom mohli číst psychiku protihráčů.

Co se může hodit vědět...
- Kdo ukáže dlaně, jakoby neměl co skrývat, hlásá, že je otevřený, bez vedlejších úmyslů, schopen diskuse, kompromisu, jednání...
- Někteří odborníci tvrdí, že ať se kdo snaží blufovat sebevíc, sáhne-li si například na několik sekund na nos, protivník má jasno - mluvčí lže nebo alepoň něco zastírá. Anebo si je velmi nejistý, i když slovy současně něco velmi jistě tvrdí. 
- Jiné výzkumy prokázaly spojitost mezi lhaním a rychlostí mrkání - nejprve při vyslovené lži mrkání jakoby ustane - což je dáno soustředěním se na vyslovenou lež, načež se "rozmrkáme" - mozek už má lhaní "za sebou" a mrkáním se uvolňuje po tomto zážitku, otřepává se.